Zpráva ze dne 16.4.2020

1. Honzo, jak dlouho chodíš do ZUŠ Hostivař a na co hraješ?
Do ZUŠ Hostivař chodím už pět let, tudíž jsem v pátém ročníku a hraju na lesní roh.

2. Zjistili jsme, že tvůj další koníček je i programování, jak ses k tomu dostal?
S programováním jsem se poprvé setkal asi před třemi, čtyřmi roky, a to ve Stanici techniků Vyšehrad, zde jsem chodil na několik kroužků, které mi pomohly se začátky. Během těchto let se stalo programování mým velkým koníčkem a docela jsem se v něm zdokonalil.

3. Zapojil ses i v rámci současné situace s koronavirem, o co přesně jde?
Na konci března jsem naprogramoval a spustil webovou stránku „Dobrá pomoc“. Najdete ji na: http://dobrapomoc.jednoduse.cz Cílem této stránky - kromě toho, že jsem se toho při její tvorbě hodně naučil - je propojit lidi, kteří potřebují pomoc, s těmi, kteří ji naopak nabízejí.

4. Jak tě to vlastně napadlo? Inspiroval tě někdo nebo jsi prostě chtěl sám nějak pomoct?
Když začala karanténa v celém Česku, tak jsme doma přemýšleli, jak bychom mohli pomoct. Znali jsme spoustu lidí, kteří nabízeli pomoc, a některé, kteří ji naopak potřebovali. Tito lidé o sobě ale navzájem nevěděli a nemohli se proto dobře spojit, tak jsme dostali nápad vytvořit tuto stránku.

5. A dělal jsi ty stránky sám nebo jsi s někým spolupracoval?
Stránky jsem dělal úplně sám a když jsem něco nevěděl, musel jsem si to najít na internetu.

6. Tak to smekáme. Co máš dalšího v plánu s muzikou a s programováním?
Co se týče hudby, určitě s vámi chci zůstat na této ZUŠ a pokračovat v hraní na lesní roh u paní učitelky Stejskalové a taky v orchestru, doufám, že už brzy ne virtuálně…Programováním bych se jednoho dne chtěl živit, takže s tím budu nadále pokračovat a uvidím, kam se dostanu.

Jan Štaffa, 15 let, 5. ročník – hra na lesní roh

Danielo, jak dlouho už na naší škole studuješ zpěv?
Se sólovým zpěvem jsem v ZUŠ Hostivař začala v šesti letech, takže momentálně studuji 13. rokem. Mimo to jsem o rok později začala i se sborovým zpěvem, který jsem s roční pauzou studovala až do loňského roku.

Studuješ zároveň dvě vysoké školy a do toho sis vymyslela v loňském roce organizaci benefičního koncertu ve Vinohradské nemocnici. Jak tě to napadlo a pro koho koncert byl určený?
Když jsem začínala u dobrovolníků, zmiňovala jsem, že už dlouho zpívám a ráda bych jim kdykoliv zazpívala, ať už pacientům nebo dobrovolníkům. Po nějakém čase se naskytla možnost při poděkování dobrovolníkům. Tak jsem se s mojí koordinátorkou domluvila, že by bylo skvělé nějaký koncert pro dobrovolníky uspořádat a poděkovat jim tak za jejich docházení na oddělení.

Jaké to bylo sama na vlastní pěst takovou akci organizovat? Překvapilo tě něco?
Myslím, že kdybych měla vše zorganizovat úplně sama, nikdy by se tak skvělá akce neuskutečnila. Primární podnět a zajištění komunikace stran byly sice z mé strany, ale velmi mi pomáhala paní učitelka Valentová a i ostatní učitelé ze školy. Překvapilo mě především to, kolik dětí ze sboru mělo o akci zájem a bylo z nápadu nadšených. Měla jsem totiž trochu obavy, ale ty nakonec byly úplně zbytečné.

Jak ses vlastně k dobrovolnické práci dostala a co přesně kromě benefičního koncertu, který byl taková třešinka na dortu, pravidelně v téhle oblasti děláš?
Již nějakou dobu jsem si o dobrovolničení zjišťovala informace. Vždycky jsem tak nějak chtěla pomáhat druhým a když mi bylo 18, prostě jsem si řekla, že do toho půjdu. Náplní mojí role jako dobrovolníka je, že pravidelně každý týden docházím na zvolené oddělení a tam s pacienty dělám to co chtějí, aby se cítili co nejlépe: čteme si, povídáme si, hrajeme hry apod. Kromě těchto týdenních návštěv se pak, pokud můžu, účastním například mikulášské nadílky, kdy s balíčky obcházíme oddělení, nebo vánočního zpívání pro pacienty a dalších akcí.

Dá se to vlastně všechno stíhat? Zpívání, školy, dobrovolničení, organizace koncertu...
I když toho není zrovna málo, stíhat se to dá. Samozřejmě jsou lepší a horší období. Já se snažím si věci nějak rozvrhnout a když je nejhůř (což bude asi až o zkouškovém) snažím se nehroutit a říkám si, že pokud nejde o zdraví, bude to v pohodě. Velkou podporou jsou pro mě samozřejmě i rodiče, kteří mi pomáhají, jak jen můžou. A někdy mi taky samozřejmě pomůže kus čokolády :-)

Bude mít koncert nějaké pokračování v letošním roce?
Byla bych moc ráda, kdyby se letos dal uskutečnit ještě další koncert, a to opět jako poděkování pro dobrovolníky. Je totiž dle mého názoru opravdu důležité ukázat jim, že si ceníme jejich práce dobrovolníka, kdy každý týden věnují několik hodin svého času, aby pomohli ostatním.

Tak držíme palce, ať se koncert vydaří, a děkujeme za inspiraci!

Ahoj Míšo, ty jsi se nedávno zúčastnil akordeonové soutěže se skvělým výsledkem, můžeš nám o tom něco říci?

Byla to soutěž Pražský akordeon ve Stodůlkách a z 21 účastníků v mé kategorii jsem získal Zlaté pásmo. Zahrál jsem si pak i na koncertě vítězů svou oblíbenou skladbu Rytíři na koních, kterou mám moc rád – je to bojovná skladba, kde si představuji souboj rytířů s pohádkovýn drakem.

Vím, že to nebyla tvá první soutěž, soutěžil jsi už minulý rok na akordeonové soutěži pořádané MŠMT, kde jsi obsadil druhé místo, často hraješ na koncertech, přesto, měl jsi před soutěží trému?

Chodím ještě na fotbal a v ten samý den jsme měli před soutěží fotbalový zápas. Byl to tedy i závod s časem, abych soutěž včas stihl, takže na trému ani nezbyl čas.

Soutěžil jsi s klávesovým akordeonem, ale slyšel jsem, že od září chystáš nějakou změnu, povíš nám o tom něco?

Ano, doteď jsem hrál na klávesový akordeon a od září se těším, že se začnu učit na knoflíkový akordeon. Viděl jsem jich spoustu na soutěži a „knoflíky“ se mi zalíbily.

Proč, má knoflíkový akordeon nějaké výhody?

Zkusil jsem si zahrát na akordeon mého pana učitele a všechny tóny jsou blíže u sebe než u kláves. Můžu pak třeba lépe svázat větší intervaly a přitom mít uvolněnou pravou ruku. Nástroj je i menší a přitom má větší rozsah.

To zní skvěle, a máš už s rodiči vybraný nějaký akordeon?

Ano, líbil se mi jeden od firmy Hohner – černý s oranžovými pruhy:-), ale ten je moc drahý, stojí 180.000,.Kč. Vybrali jsme ale jiný, také moc hezký a teď už se nemůžu dočkat až ho budu mít.

Míšo, přeji Ti ať se nového nástroje brzy dočkáš a budeš tak hraním nadále dělat radost sobě i všem svým posluchačům. Děkuji Ti za rozhovor.